Dětský pokoj plní řadu funkcí současně. Je to místo pro hraní, odpočinek i školní povinnosti. Právě proto se v něm tak snadno stane, že se pracovní kout postupně změní ve skladiště všeho možného. Pokud chcete, aby se dítě u učení opravdu soustředilo, nestačí koupit hezký stůl a židli. Rozhoduje především to, co dítě vidí, když se posadí, a co má na dosah ruky.

Základem je oddělit zónu učení od zóny hraní. Stůl by měl stát tak, aby dítě nesedělo zády k místnosti, kde se neustále něco děje, ale zároveň nemělo výhled do rušné části pokoje nebo z okna na ulici. Vhodné je umístit ho bokem k oknu, aby na pracovní plochu dopadalo denní světlo zleva, ale dítě se nedívalo přímo ven. Hračky, konzole a další lákadla by neměly být v přímém zorném poli. Právě rozložení nábytku a drobností na stole rozhoduje o tom, jestli se dítě udrží u úkolu, nebo bude každou chvíli odbíhat. Praktické rady, jak nábytek rozestavit a co nechat v dosahu ruky, najdete v článku na jetclub.cz, který se tomuto tématu věnuje podrobně.

Na stole by mělo zůstat jen to, co dítě právě potřebuje. Učebnice, sešity a psací potřeby pro aktuální předmět, případně lampička a kelímek s vodou. Vše ostatní patří do zásuvky nebo na polici mimo pracovní plochu. Když je plocha prázdná, mozek dostává jasný signál, že tohle místo je určené k práci. Pomáhá také pravidelný úklid po skončení učení. Dítě si tak zafixuje, že se pracovní místo vrací do výchozího stavu a nic se nehromadí.

Nezapomínejte ani na barvy a světlo. Příliš tmavé nebo naopak přeplácané stěny odvádějí pozornost. Světlé neutrální odstíny s jedním barevným akcentem působí klidně a neunavují oči. Stolní lampa by měla mít teplé bílé světlo a měla by stát tak, aby stín nepadal na psaný text. Pokud dítě tráví u učení delší dobu, vyplatí se i pohodlná židle s nastavitelnou výškou. Soustředění totiž nezávisí jen na vůli, ale i na tom, jestli je tělo v pohodlí a jestli okolí vysílá signál „teď se pracuje“.