Ložnice je specifická místnost. Zatímco v obývacím pokoji se vzduch během dne několikrát vymění, ložnice bývá často zavřená, zatemněná a bez pohybu vzduchu. Přes noc v ní spí jeden nebo dva lidé, kteří do okolí uvolňují teplo, vlhkost a oxid uhličitý. Pokojová teplota se přitom drží kolem 20 °C a relativní vlhkost často přesahuje 60 %. To je přesně prostředí, které vyhovuje roztočům a plísním.

Postel je v tomto ohledu nejcitlivější místo. Matrace, přikrývka a polštáře nasají za noc značné množství potu – běžně kolem 200 až 500 ml. Pokud ji ráno hned usteleme, vlhkost zůstane uzavřená mezi prostěradlem a přikrývkou. Teplo navíc podporuje množení mikroorganismů. Řešením není nic složitého: nechat postel přes den rozestlanou, aby se vlhkost odpařila a matrace proschla. Pokud si nejste jistí, jestli se vyplatí ustlat hned, nebo nechat postel volně prosychat, přečtěte si praktické rady na elnas.cz a udělejte si jasno v tom, co vaše matrace skutečně potřebuje.

Větrání ložnice má smysl ve dvou rovinách. Krátké intenzivní vyvětrání oknem dokáže vyměnit vzduch během pěti až deseti minut, aniž by výrazně klesla teplota v místnosti. Dlouhodobé mikroventilaci se naopak v zimě raději vyhněte, protože ochlazuje stěny a podporuje kondenzaci. Rozestlaná postel potřebuje především proudění vzduchu kolem matrace. Pomůže, když přikrývku přehodíte přes židli nebo přes zábradlí postele a necháte ji volně viset. Matrace tak může dýchat ze všech stran.

Důležitá je i pravidelnost. Rozestlaná postel nemá být výmluvou pro to, že se o ložnici přestaneme starat. Matrace se má otáčet alespoň dvakrát ročně, povlečení prát ideálně jednou za týden a ložnici větrat každé ráno, i když venku mrzne. Mikroklima ložnice se nedá vyřešit jedním zvykem, ale kombinací několika drobných kroků, které zaberou pár minut denně. Výsledkem je zdravější spánek a delší životnost postele.