Děti a stěny se v domácnosti snášejí asi jako kočka s vodou. Ať už jde o pastelky, fixy, nebo jen mastné ruce od svačiny, stěny to odnesou. Řešení není jen neustálé hlídání, ale výběr materiálů, které přežijí každodenní nápor. Klíčové je, aby povrch byl omyvatelný, otěruvzdorný a ideálně i odolný proti otlačení. U nátěrů se vyplatí sáhnout po akrylátových nebo latexových barvách s vysokým podílem pryskyřice. Mají nižší nasákavost a špína se z nich snadno setře vlhkým hadrem. Levné křídové barvy vypadají hezky, ale při prvním umytí se začnou loupat.

Tapety prošly velkým vývojem. Dřív platilo, že tapeta a vlhko nejdou dohromady. Dnes existují vinylové tapety s hladkým povrchem, které vydrží i drsné zacházení. Jejich výhodou je, že se dají umýt jemným mýdlovým roztokem, aniž by se poškodil vzor. Pokud už se na stěně objeví výtvarné dílo vašeho potomka, je dobré vědět, jak postupovat při odstranění kreseb a úpravě stěny, protože každý materiál si žádá jiný přístup. Pastelka se často dá vygumovat, kdežto fixa potřebuje speciální čisticí prostředek a někdy i přetření.

Při výběru se zaměřte na praktické vlastnosti, ne jen na vzorník. Omyvatelné tapety mají často označení „scrubbable“ nebo „washable“, což znamená, že vydrží i častější čištění kartáčkem. Nátěry s matným povrchem sice působí elegantně, ale špína se do nich zažírá rychleji. Hedvábný nebo polomatný lesk je kompromis mezi vzhledem a údržbou. Důležitá je i příprava podkladu – pokud je zeď popraskaná nebo práší, sebelepší barva to nespraví. Penetrace a vyrovnání povrchu prodlouží životnost jakéhokoli řešení.

Dětský pokoj není výstavní síň. Stěny tu slouží jako plátno, podložka i terč. Investice do kvalitnějších materiálů se vrátí v podobě méně stresu a méně oprav. Místo každoročního malování stačí jednou za čas přetřít drobnosti. A když se objeví nehoda, vědět, jak na ni, je půlka úspěchu. Zbytek je o tom vybrat takový povrch, který vám dá klid i při pohledu na čerstvě pomalovanou zeď.